TOP ČLÁNEK

V Číně dominoval Rosberg, Schumi nedokončil

Vítězem napínavé Velké ceny Číny se stal Nico Rosberg s vozem Mercedes. Druhé místo obsadil McLaren Jensona Buttona, třetí příčka patří druhému stříbrnému šípu Brita Lewise Hamiltona.

Přejít k článku »
ENCYKLOPEDIE

Jedinečná internetová encyklopedie o Formuli 1

Navštivte první českou encyklopedii o královně motoristického sportu - Formuli 1. Naleznete zde aktualizované záznamy jednotlivých pilotů, stájí, okruhů, historických i současných Velkých cen i zajímavosti o osobnostech tohoto sportu.

Encyklopedie »
Fotogalerie

To nejlepší z Formule 1 v obrazech

Podívejte se na fotografie z jednotlivých závodních víkendů šampionátu Formule 1, to vše obohaceno o další nejrůznější galerie z oblastí motoristického sportu i dalších podobných akcí na domácí i zahraniční scéně.

Fotogalerie »
Ilustrační fotografie - Pohlednice z historie: 1951 První triumf Fangia

Pohlednice z historie: 1951 První triumf Fangia

Ferrari nasadilo nové vozy modelové řady 375, s motorem o obsahu 4,5 litru, ale přesto, že jeho jezdci vyhráli tři Velké ceny, Fangio s Alfou Romeo dokázal získal svůj první titul Mistra světa.

Šampionát se rozrostl o jednu Velkou cenu, chybělo Monaco a přibylo Německo a Španělsko. Bodováno bylo 5 nejrychlejších jezdců systémem 8, 6, 4, 3, 2 a 1 bod získal jezdec s nejrychlejším kolem v závodě. Do šampionátu se započítaly pouze 4 nejlepší výsledky ze všech 8 závodů. Jestliže se jezdci během závodu v autě střídali, dostali oba body rozdělené napůl, bez ohledu na to, kdo řídil více kol.

 Kalendář sezóny 1951

 

Jako první se konala Velká cena Švýcarska na okruhu Bremgarten. Alfa Romeo splnila předpoklady favorita, když zvítězil Juan Manuel Fangio. Překvapením, ale bylo druhé místo Piera Taruffiho s vozem Ferrari, který překonal ostatní jezdce Alfy Romeo. V této Velké ceně debutoval Angličan Stirlig Moss s vozem HWM, který dojel v závodě na osmém místě.

Další Velkou cenou byl závod 500 mil Indianapolis, kterého se opět nezúčastnili žádní jezdci z šampionátu. 500 mil vyhrál Američan Lee Wallard s vozem Kurtis Kraft.

V Evropě se jezdci a týmy mezitím přemístili do belgického Spa-Francorchamps, kde se 17. června konala Velká cena Belgie. Opět se zde odehrál boj mezi jezdci Alfy Romeo a Ferrari. Zvítězil Giuseppe Farina s Alfou Romeo, ale druhé a třetí místo obsadili Alberto Ascari a Luigi Villoresi s vozy Ferrari. Fangio musel během závodu zajet do boxů, aby vyměnil prasklou zadní pneumatiku a i když se snažil sebevíc, dojel na devátém místě. podařilo se mu získal bod za nejrychlejší kolo v závodě.

SUI Fangio, Farina, Viloresi
Fangio, Farina, Villoresi (Velká cena Švýcarska)
USA Wallard
Lee Wallard s vozem Kurtis Kraft (500 mil Indianapolis)
BEL Villoresi
Luigi Villoresi s vozem Ferrari (Velká cena Belgie)

 

 

 

 

Velká cena Francie byla pokračováním souboje dvou nejrychlejších týmů. Zvítězili Fangio a Fagioli, kteří se tentokrát ve voze Alfa Romeo střídali. Druzí skončili Gonzáles a Ascari střídající se ve voze Ferrari. A na třetím místě dojel Luigi Villoresi také s Ferrari.

Poté se celý kolotoč přestěhoval na britské ostrovy, na okruh Silverstone, kde se konala Velká cena Velké Británie. A právě tady, kde šampionát před rokem startoval, přišla první porážka Alfy Romeo, pokud nepočítáme americké závody v Indianapolis. Jako první porazil Alfy Argentinec José Froilán Gonzáles s vozem Ferrari, jehož původní povolání bylo řidič městského autobusu. Druhý skončil Fangio s Alfou Romeo a třetí Villoresi s Ferrari. Na Silverstonu měl premiéru tým BRM a když jeho jezdci Reg Parnell a Peter Walker skončili na pátém a sedmém místě, bylo to povážováno za velký úspěch.

FRA start
Start do Velké ceny Francie
WB BRM
Peter Walker s vozem BRM a Consalvo Sanesi s vozem Alfa Romeo (Velká cena Velké Británie)
WB Gonzales
José Froilán Gonzáles s vozem Ferrari (Velká cena Velké Británie)

 

 

 

 

 

Další Velká cena se jela v Německu na obávaném Nürburgringu, kam se závodění vrátilo po 12 letech. Opět zde zvítězilo Ferrari, tentokrát s jezdcem Ascarim i přestože měl ke konci závodu problémy se zadní pneumatikou. Fangio musel častěji tankovat, přesto nakonec dojel na druhém místě. Třetí až šesté místo obsadili jezdci Ferrari.

Předposlední závod Mistrovství světa Formule 1 se jel v Monze, jako Velká cena Itálie. Svůj úspěch zde zopakoval Alberto Ascari s Ferrari, který zvítězil před nadšeným domácím publikem. Druhý skončil Gonzáles také s Ferrari a třetí Bonetto s Farinou na Alfě Romeo. Fangio musel ze závodu odstoupit pro poruchu motoru a světový šampionát se vyrovnal. O zisku titulu se muselo rozhodnout v posledním závodě sezóny.

DEU
Paul Pietsch s vozem Alfa Romeo (Velká cena Německa)
ITA Ascari
Alberto Ascari s vozem Ferrari (Velká cena Itálie)
ITA Gonzales
José Froilán Gonzáles s vozem Ferrari (Velká cena Itálie)

 

 

 

 

Tím byla Velká cena Španělska na okruhu Pedralbes. Tento závod nakonec rozhodly pneumatiky. Ferrari zvolilo 16" zadní kola a Alfa Romeo 18". Před závodem byl v čele šampionátu Fangio o 2 body před Ascarim. Albeto Ascari stál na Pole Position a závod vedl, jenže pro problémy s pneumatikami musel do boxů a Juan Manuel Fangio s Alfou Romeo pohodlně vyhrál závod a získal tak svůj první titul Mistra světa Formule 1. V závodě dojel druhý Gonzáles s Ferrari a třetí Farina s Alfou Romeo. Ascari s Ferrari dojel na 4 místě.
Pokud by se počítal pohár konstruktérů, zvítězilo by Ferrari a Alfa Romeo by byla druhá.

SPA start
Start do Velké ceny Španělska
SPA Ascari
Alberto Ascari s vozem Ferrari (Velká cena Španělska)
SPA Fangio
Juan Manuel Fangio s vozem Alfa Romeo (Velká cena Španělska)

 

 

 

 

Po závodě ve Španělsku oznámila Alfa Romeo, že jeho jezdci na zastaralém voze už dále nemají šanci konkurovat a že tým nesehnal finance na nový vůz a proto ze závodů Formule 1 odstupují. Částešně i jako odpověď na odstoupení Alfy vyhlásila FIA, že od roku 1952 se pojede Mistrovství světa podle pravidel výkonově slabší Formule 2. Hlavním cílem tohoto rozhodnutí bylo umožnit více stájím nasadit své vozy na start ve Velkých cenách.

 

 Celkové pořadí šampionátu 1951

P #   Jezdec   Tým Body
1 24 Argentina Juan Manuel Fangio Itálie Alfa Romeo 37
2 20 Itálie Alberto Ascari Itálie Ferrari 28
3 42 Argentina Jose Froilan González Velká Británie Talbot-Lago 27
4 22 Itálie Giuseppe Farina Itálie Alfa Romeo 22
5 18 Itálie Luigi Villoresi Itálie Ferrari 18
6 44 Itálie Piero Taruffi Itálie Ferrari 10
7 99 Spojené státy Lee Wallard Spojené státy Kurtis Kraft 9
8 4 Itálie Felice Bonetto Itálie Alfa Romeo 7
9 83 Spojené státy Mike Nazaruk Spojené státy Kurtis Kraft 6
10 26 Velká Británie Reg Parnell Itálie Ferrari 5
11 8 Itálie Luigi Fagioli Itálie Alfa Romeo 4
12 57 Spojené státy Andy Linden Spojené státy Sherman 3
13 8 Francie Louis Rosier Velká Británie Talbot-Lago 3
14 28 Itálie Consalvo Sanesi Itálie Alfa Romeo 3
15 26 Švýcarsko Toulo de Graffenried Itálie Alfa Romeo 2
16 9 Spojené státy Jack McGrath Spojené státy Kurtis Kraft 2
17 52 Spojené státy Bobby Ball Spojené státy Schroeder 2
18 6 Francie Yves Giraud Cabantous Velká Británie Talbot-Lago 2
19 9 Spojené státy Manny Ayulo Spojené státy Kurtis Kraft 2
20 26 Francie Pierre Levegh Velká Británie Talbot-Lago 0
21 68 Spojené státy Carl Forberg Spojené státy Kurtis Kraft 0
22 34 Francie André Simon Francie Gordini 0
23 18 Spojené státy Duke Nalon Spojené státy Kurtis Kraft 0
24 10 Spojené státy Bill Schindler Spojené státy Kurtis Kraft 0
25 8 Velká Británie Bob Gerard Velká Británie ERA 0
26 76 Spojené státy Jimmy Davies Spojené státy Pawl 0
27 17 Velká Británie Philip Fotheringham-Parker Itálie Maserati 0
28 71 Spojené státy Bill Mackey Spojené státy Hall 0
29 14 Velká Británie Stirling Moss Velká Británie HWM 0
30 38 Švýcarsko Rudi Fischer Itálie Ferrari 0
31 93 Belgie Jacques Swaters Velká Británie Talbot-Lago 0
32 4 Spojené státy Cecil Green Spojené státy Kurtis Kraft 0
33 40 Francie Guy Mairesse Velká Británie Talbot-Lago 0
34 44 Itálie Franco Rol Itálie OSCA 0
35 32 Spojené státy Chet Miller Spojené státy Kurtis Kraft 0
36 12 Velká Británie George Abecassis Velká Británie HWM 0
37 44 Španělsko Paco Godia Itálie Maserati 0
38 23 Spojené státy Cliff Griffith Spojené státy Kurtis Kraft 0
39 19 Spojené státy Mack Hellings Spojené státy Deidt 0
40 36 Francie Aldo Gordini Francie Gordini 0
41 27 Spojené státy Duane Carter Spojené státy Deidt 0
42 30 Francie Robert Manzon Francie Gordini 0
43 69 Spojené státy Gene Force Spojené státy Kurtis Kraft 0
44 7 Velká Británie Peter Walker Velká Británie BRM 0
45 16 Spojené státy Mauri Rose Spojené státy Deidt 0
46 18 Velká Británie Duncan Hamilton Velká Británie Talbot-Lago 0
47 59 Spojené státy Fred Agabashian Spojené státy Kurtis Kraft 0
48 15 Velká Británie David Murray Itálie Maserati 0
49 8 Spojené státy Chuck Stevenson Spojené státy Marchese 0
50 32 Spojené státy Harry Schell Itálie Maserati 0
51 78 Německo Paul Pietsch Itálie Alfa Romeo 0
52 98 Spojené státy Troy Ruttman Spojené státy Kurtis Kraft 0
53 16 Velká Británie Peter Whitehead Itálie Ferrari 0
54 12 Brazílie Chico Landi Itálie Ferrari 0
55 44 Spojené státy Walt Brown Spojené státy Kurtis Kraft 0
56 38 Francie Georges Grignard Velká Británie Talbot-Lago 0
57 81 Spojené státy Bill Vukovich Spojené státy Trevis 0
58 52 Švýcarsko Peter Hirt Německo Veritas 0
59 12 Spojené státy Johnny McDowell Itálie Maserati 0
60 24 Belgie André Pilette Velká Británie Talbot-Lago 0
61 44 Francie Eugene Chaboud Velká Británie Talbot-Lago 0
62 1 Spojené státy Henry Banks Spojené státy Moore 0
63 32 Francie Maurice Trintignant Francie Gordini 0
64 5 Spojené státy Tony Bettenhausen Spojené státy Deidt 0
65 50 Argentina Onofre Marimón Itálie Maserati 0
66 25 Spojené státy Sam Hanks Spojené státy Kurtis Kraft 0
67 9 Velká Británie Brian Shawe Taylor Velká Británie ERA 0
68 2 Spojené státy Walt Faulkner Spojené státy Kuzma 0
69 23 Irsko Joe Kelly Velká Británie Alta 0
70 73 Spojené státy Carl Scarborough Spojené státy Kurtis Kraft 0
71 30 Monako Louis Chiron Itálie Maserati 0
72 4 Francie Philippe Etancelin Velká Británie Talbot-Lago 0
73 16 Velká Británie John James Itálie Maserati 0
74 3 Spojené státy Johnnie Parsons Spojené státy Kurtis Kraft 0
75 2 Belgie Johnny Claes Velká Británie Talbot-Lago 0
76 92 Švýcarsko Toni Branca Itálie Maserati 0
77 6 Spojené státy Duke Dinsmore Spojené státy Schroeder 0
78 10 Francie Henri Louveau Velká Británie Talbot-Lago 0
79 32 Velká Británie Ken Richardson Velká Británie BRM 0
80 48 Spojené státy Rodger Ward Spojené státy Bromme 0
81 18 Thajsko Prince Bira Itálie Maserati 0
82 22 Spojené státy George Connor Spojené státy Lesovsky 0
83 26 Spojené státy Joe James Spojené státy Watson 0

 

Shrnutí sezóny 1951 - 1. část

 

Shrnutí sezóny 1951 - 2. část

 

 Předchozí díly tohoto serálu naleznete ZDE.

2.2.2011 - 14:27 | Autor: Josef Viták | Kategorie: Historie | Shlédnuto: 625x | Hofyland TLINK
Štítky: Formule 1, Sezóna 1951

Komentáře

Žádné příspěvky nenalezeny.