Velká BritánieTým Jordan
Výsledky a tabulková data
| Sezóna | Oficiální název | Pořadí | Body celkem | Konstruktéři |
|---|---|---|---|---|
| 2005 | Jordan Grand Prix | 12 | Jordan | |
| 2004 | Jordan Ford | 5 | Jordan | |
| 2003 | Jordan Ford | 13 | Jordan | |
| 2002 | DHL Jordan Honda | 9 | Jordan | |
| 2001 | Benson and Hedges Jordan Honda | 19 | Jordan | |
| 2000 | Jordan Mugen-Honda | 17 | Jordan | |
| 1999 | Benson & Hedges Jordan | 61 | Jordan | |
| 1998 | Benson & Hedges Jordan | 34 | Jordan | |
| 1997 | B&H Total Jordan Peugeot | 33 | Jordan | |
| 1996 | Total Jordan Peugeot | 22 | Jordan | |
| 1995 | Total Jordan Peugot | 21 | Jordan | |
| 1994 | Sasol Jordan | 28 | Jordan | |
| 1993 | Sasol Jordan | 3 | Jordan | |
| 1992 | Sasol Jordan Yamaha | 1 | Jordan | |
| 1991 | Team 7UP Jordan | 13 | Jordan |
Informace
Zakladatel týmu Eddie Jordan byl irským závodním jezdcem, který se v roce 1979 účastnil závodů Britského šampionátu Formule 3, ale závodil bez finančního zázemí. Proto v roce 1980 založil společnost Eddie Jordan Racing, kde nechával závodit jezdce za peníze. Ani tak to nebylo lehké a Eddie zápasil o přežití. V roce 1981 podepsal smlouvu s mladým pilotem Davidem Searsem, který se později stal šéfem stáje SuperNova Formula 3000. Pro rok 1982 postavil vozy pro různé piloty v Británii, ale byl to James Weaver, který týmu přinesl první vítězství v Evropském šampionátu na okruhu Donington Park a později v Noganu a Jaramě. Ve stejném roce dal Eddie Jordan Ayrtonu Sennovi šanci poprvé závodit ve voze Formule 3.
Úspěch vyústil v rozvoj týmu, který si nyní mohl dovolit nechat startovat dva vozy při závodech ve Velké Británii a v Evropě. Martin Brundle se stal vedoucím pilotem v britské sérii (týmových kolegou byl Kanaďan Allen Berg) a Tommy Byrne vedl Evropský šampionát. Brundle získal šest vítězství, ale Britský titul nakonec získal Senna, zatímco Byrne vyhrál dvakrát v celkovém hodnocení Evropského šampionátu a skončil čtvrtý. V roce 1984 Berg skončil v Britské sérii druhý za svým týmovým kolegou Davidem Huntem, zatímco Američan Davy Jones závodil v Evropě - ale bez výrazného úspěchu. Sezóna 1985 byla pro Jordan obtížná. Evropský šampionát F3 byl zrušen a tak Jordan závodil ve Francii s Dominiquem Delesterem (později tým Apamatox Formula 3000). Ve Velké Británii Harald Huysman a Steve Harrington nedokázali dosáhnout očekávaných výsledků. Oba byli velmi rychlí, ale bohužel častokrát havarovali. Jordan se také zúčastnil nové soutěže Formule 3000 s Belgičanem Thierry Tassin.
Ke zlepšení došlo v roce 1986, když Maurizio Sandro Sala vyhrával závody ve Velké Británii a skočil druhý v celkovém hodnocení. Avšak programy F3 a F3000 byly méně úspěšné.
Následující sezónu se tým vrátil v plné síle, když Johny Herbert vyhrál pět závodů v Británii a získal tak titul. Jordan se rozhodl expandovat ve Formuli 3000 a podepsal smlouvu s Herbertem a jeho týmovým kolegou se stal Thomas Danielsson. Herbert vyhrál svůj první závod a všichni předpokládali, že se stane vítězem celého šampionátu. Ale bohužel při závodu v Brands Hatch utrpěl při nehodě vážná zranění nohou. Danielsson byl nahrazen Martinem Donnellym, který pokračoval tam, kde Herbert skončil. Jordan pokračoval v nasazování vozů v britské F3. V kokpitu seděli Paul Warwick (bratr Dereka Warwicka) Jason Elliot.
V sezóně 1989 se Donnelly připojil k Jeanu Alesimu a byl to právě Francouz, který získal titul v F3000. Další úspěch zaznamenal Andrew Gilbert-Scott v britské sérii F3000 a Rickard Rydell v F3. Úspěch v F3000 přesvědčil Jordana, že musí zkusit štěstí i v F1 a proto nabídl Garymu Andersonovi, zda pro něj nechce navrhnout vůz F1. Jordan opustil britskou F3 a do evropské série F3000 nasadil tři vozy pro Eddieho Irvina, Emanuela Naspettiho a Heinze Haralda Frentzena. Irvine vyhrál jeden závod a konečném hodnocení skončil třetí. Na počátku roku 1991 Jordan Grand Prix odhalilo sponzorskou smlouvu s firmou 7Up, dodavatelem motorů se stal Ford. Do kokpitů usedli Andrea de Cesaris a Bertrand Gachot. V F3000 závodili v barvách Jordanu Damon Hill a Vincenzo Sospiri.
Projekt F1 zaznamenal velký úspěch a tým skončil v Poháru konstruktérů na pátém místě. Avšak pilot Jordanu Gachot zničehonic zmizel uprostřed sezóny. Byl zatčen a uvězněn za napadení. Pro závod v belgickém Spa-Francorchamps jej nahradil mladý Michael Schumacher. Jordan si ale nechal vycházející hvězdu proklouznout mezi prsty, když Schumacher odešel do Benettonu, kde nahradil Roberta Morena. Moreno sám poté odjel za Jordan italskou a portugalskou Velkou cenu, ale pak byl opět zahrazen jinou vycházející hvězdou, Alexem Zanardim.
Tým byl sice úspěšný, ale finanční situace společnosti byla nejistá. V rámci úspor uzavřel smlouvu na motory s Yamahou a novým sponzorem se stala společnost Barclay, která podporovala předchozí sezónu jeho tým F3000. Tým se přestěhoval do nové továrny a velké naděje byly vkládány do nové dvojice pilotů - Stefano Modena a Mauricio Gugelmin. Bohužel události se nevyvíjely podle představ a proto na konci roku 1992 uzavřel Jordan smlouvu na motory Hart V10. K týmu se připojili dva noví pilot, Rubens Barrichello a Ivan Capelli. Finanční podporu nalezl u Seasolu. Capelli však odešel krátce po začátku sezóny a až v Suzuce byl nahrazen Eddiem Irvinem, který odvedl při svém debutu perfektní práci, když dojel na šestém místě. Irvine si místo udržel i pro sezónu 1994. První stupně vítězů získal pro Jordan Rubens Barrichelo při závodu v Aidě. I tentokrát skočil tým pátý v Poháru konstruktérů.
Tento výsledek vedl k uzavření dohody s automobilkou Peugeot pro rok 1995 a prodloužení smlouvy s Irvinem a Barrichellem. Nicméně sezóna 1995 byla velmi frustrující a Irvine byl přetažen do Ferrari, kde se stal týmovým kolegou Michaela Schumachera. K Jordanu se připojil Martin Brundle. Výsledky se začaly zlepšovat a na konci roku tým uzavřel obrovskou sponzorskou smlouvu s Benson & Hedges, která umožnila týmu se rozrůst. Jezdecké složení zůstalo stejné, ale výsledky byly spíše zklamáním, ačkoli tým dokončil Pohár konstruktérů znovu na pátém místě. Na konci sezóny oba piloti odešli a Jordan podepsal smlouvu s mladíčkem Giancarlem Fisichellou a Ralfem Schumacherem. Byl to slibný rok, ale motory Peugeot nestačily a proto pro rok 1998 uzavřel Jordan smlouvu na motory Mugen Honda. Novým týmovým kolegou Ralfa Schumachera se stal Damon Hill.
Výsledky byly čím dál více konkurenceschopné. Hill získal první vítězství po výjimečném závodu v Belgii. Ralf Schumacher skončil druhý. I přes tento úspěch Anderson z týmu odešel. Na jeho místo nastoupil Mike Gascoyne, který postavil vůz pro rok 1999.
Tým se připravoval na novou sezónu, když Eddie Jordan oznámil, že prodává 40% akcíí kapitálové společnosti Wartburg, Pincus & Co. Ralf Schumacher se rozhodl odejít do Williamsu a na jeho místo nastoupil Frentzen. Hill u týmu zůstal, ale byl zastíněn právě Frentzenem, který vybojoval vůtezství při Velkých cenách Francie a Itálie. Frentzen skončil v mistrovství světa třetí a Jordan skončil v poháru konstruktérů třetí.
Na konci roku 1999 Hill ukončil kariéru a partnerem Frentzena se stal Jarno Trulli. Tým získal nového hlavního sponzora, který zvýšil rozpočet týmu. Stala se jím Deutsche Post, ale i tento rok byl pro Jordan zklamáním, i když tým dokázal získat smlouvu pro rok 2001 na motory s továrnou Honda. Během roku 2000 z týmu odešlo mnoho inženýrů včetně technického ředitele Mike Gascoyna. V roce 2001 jej nahradil Egbahl Hamidy ze zaniklého Arrowsu. Do týmu se také vrátil Gary Anderson jako zavodní ředitel a ředitel oddělení testování. Ale problémy v týmu přetrvávaly a Hamidy na začátku roku 2002 odešel. Nahradil ho Henri Dunrad. Tým měl nyní velmi malý rozpočet a mnoho zaměstnanců, včetně generálního ředitele Trevora Fostera a inženýrů Tima Hollowaye a Davida Browna, tým opustilo. Zima 2002/2003 byla pro tým velmi těžká a všichni se obávali, že tým nebude mít dostatek peněz pro start v nové sezóně, ale v týmu se objevili Giancarlo Fisichella a Ralph Firman. Fisichella získal za zvláštních okolností pro Jordan překvapivé vítězství. Ani to však nezastavilo postupný úpadek týmu a v roce 2004 Fisichella a Girgio Pantano a Timo Glock bojovali o udržení alespoň částečné konkurenceschopnosti. V zimě 2004 prodal Eddie Jordan svůj tým ruské skupině Midland Group, který vedl Alex Schneider. Tým si ponechal jméno Jordan a do kokpitu Narain Karthikeyan a Tiago Monteiro. Šéfem týmu se stal Trevor Carlin. V sezóně 2006 se tým již představil pod jménem Midland.
Žádné fotky v této kategorii nebyly zatím publikovány.
Související články
Žádné články v této kategorii nebyly zatím publikovány.
Komentáře
| P | Jezdec | Body | |
|---|---|---|---|
| 1 |  |
Sebastian Vettel | 61 |
| 2 |  |
Fernando Alonso | 61 |
| 3 | |
Lewis Hamilton | 53 |
| 4 |  |
Kimi Räikkönen | 49 |
| 5 |  |
Mark Webber | 48 |
| 6 | |
Jenson Button | 45 |
| 7 | |
Nico Rosberg | 41 |
| 8 |  |
Romain Grosjean | 35 |
| 9 |  |
Pastor Maldonado | 29 |
| 10 |  |
Sergio Pérez | 22 |
| P | Tým | Body | |
|---|---|---|---|
| 1 |  |
Red Bull | 109 |
| 2 | |
McLaren | 98 |
| 3 | |
Lotus | 84 |
| 4 |  |
Ferrari | 63 |
| 5 | |
Mercedes | 43 |
| 6 | |
Williams | 43 |
| 7 |  |
Sauber | 41 |
| 8 |  |
Force India | 18 |
| 9 | |
Toro Rosso | 6 |
| 10 | |
HRT | 0 |
RSS
Žádné příspěvky nenalezeny.